Jelikož letošní zima opravdu stála za prd, domluva, že pojedeme se spřežením do Abertam byla vlastně stálá. Buď nebyl sníh, nebo ho bylo moc, nebo bylo moc teplo či zima. A tak nám vlastně skoro všechny příležitosti k vyjížďce utekly mezi prsty. Až nastal bod kdy nebylo cesty zpět.
V sobotu ráno v 6 nakládáme 8 buchet a Laryho do pošťáka (náš modrý Fiat Doblo) a vyrážíme směr Abertamy. Po hodince a půl jsme na místě, připravujeme sáně, zapřaháme 2×4 + Lary a vyrážíme na trasu. Je konec zimy, tak zklidňuji Vojtu, že teď už ve stopách nebudou žádní odresovaní kreténi. A je to tak, cestou potkáváme spoustu vysmátých běžkařů, kteří si nás fotí a ochotně uhybají z cesty, když vidí spřežení.
Jezdili jsme asi 2 hodiny po cestách s mírnou odbočkou na planiny. Nebyla špatná, ale měkká. V jeden moment jsem zmizel pod sněhem téměř ze dvou třetin. Počasí bylo moudré, svítilo sluníčko a sníh odtával velmi pomalu.
Při nakládání na odjez už bylo na louce více vody než sněhu. Tak je jasné, že to byla skutečně poslední vyjížďka této zimy. Snad ta příští k nám bude milostivější.