Bylo víc důvodů proč jít zase na chvilku pracovat. Po asi šesti měsících odpočinku a rentiérování, bylo rozhodnuto. Půjdu pracovat, z mnoha uvěřitelných i nepravděpodobných pohnutek. A já tu chci psát nyní jenom o jedné z nich.
Můj nejbližší přítel, jaderný fyzik Jan R. po každé cigaretě prohlašuje, že sport je vlastně jenom náhražka fyzické práce. Pravděpodobně to bude důvod proč fyzicky nepracuje ani nesportuje. Ovšem já jsem se rozhodl si tuto tezi ověřit. Našel jsem si na první, druhý i třetí pohled fyzicky náročnou práci, při stavbě silničních svodidel. Ne, že bych se u toho každý den sedřel jako kůň (dřou se jen ti kdo u práce nepřemýšlejí), ale občas toho bylo docela dost. Přesto i po velmi náročném dni, kdy jsem byl rád, že jsem se dokázal bez cizí pomoci osprchovat, nastal moment kdy jsem chtěl vzít trencle, boty a jít běhat. Několikrát jsem to i udělal a bylo to dobrý.
Dospěl jsem tedy k vlastnímu poznatku. Sport je sice náhražka fyzicky náročné práce, ale běhání je v hlavě. A běhat se musí hlavně hlavou. Běhat pro hubnutí, fyzičku, pro vítězství a já nevím pro co všechno, je hloupost. A proto vím, že budu běhat dokud mi budou nohy sloužit. Protože moje hlava to tak prostě chce.
A když nechce…, tak neběhám.